Pohádka pro děti: Zahradník a strašidlo v komíně

ZAHRADNÍK A STRAŠIDLO V KOMÍNĚ

Pohádku pro děti od jednoho roku napsala Monika Charvátová (čas čtení 8:12 min)

Na malém palouku poblíž lesa stála zasněžená chaloupka. V té bydlel zahradník. Nosil čepici s velikou bambulí, teplý pletený svetr a dlouhou pruhovanou šálu. Chaloupka nebyla moc velká. Dalo by se říci, že byla dokonce celkem malá. Dřevěná. Její černou střechu zasypala vysoká vrstva bílého sněhu. A když zahradník v zimě roztopil oheň v krbu, krásně voněla jehličím.

Jednoho dne se udělala opravdu veliká zima. Ale nejen venku, ale i v zahradníkově chaloupce. Brrr. A tak se zahradník rozhodl rozdělat oheň. Ke krbu donesl nůši plnou dříví, naskládal je hezky do tvaru pyramidy a škrtnul sirkou. Jenže v okamžiku, kdy se oheň rozhořel, se z komínu ozvalo: „Huuuuu – Huuuuu – Huuuuu.“ A oheň zhasl.

„Co to?“ Podivil se zahradník a vzal si druhou sirku. Škrtl. Oheň se rozhořel, ale z komínu se opět ozvalo: „Huuuuu – Huuuuu – Huuuuu.“ A oheň zase zhasl.

To už bylo moc. Zadhradník se naklonil do krbu, aby se podíval, kdo mu ten oheň sfoukává. Byla tam tma. Nic ani nikoho neviděl.

„Je tohle vůbec možné? Snad tu nemám nějaké strašidlo!“ Řekl potichu skrz drkotající zuby zahradník, protože už mu začínala být opravdu zima. Vzal si na sebe čepici s bambulí, kolem krku omotal šálu a navlékl si teplý svetr.

Když byl teple oblečený, došel pro několik březových polínek. Bříza totiž nejlépe hoří. Škrtl sirkou. Za chviličku již v krbu hořel tak veliký oheň, že ho žádný vítr nebo strašidlo uhasit nemohlo.

Rozhostilo se naprosté ticho. Jen v krbu občas zapraskalo hořící dříví.

Ale po chvíli se opět ozvalo žalostné:„Huuuuu – Huu – Huuuuu – Huu – Huuuuu“ A tentokrát něco vyletělo z komína. Oheň hořel dál a bylo zase ticho. Zahradník nezahálel a když už byl oblečený, došel pro žebřík, který ležel na verandě a vylezl na střechu ke komínu.

Rozhlížel se, když v tom uviděl kolem komína spoustu černých sazí.

„Propáníčka, že bych tu měl čerta?“

Vylekal se trochu zahradník. Ale po chvilce si všiml, že za komínem se krčí něco černého. Z hluboka se nadechl a odvážně vylezl až nahoru.

Když zjistil co to tam leží smutně si rukou zakryl ústa. Celá vystrašená se tam krčila velká sova. Byla celá černá od sazí. Měla potlučená a popálená křídla. A tiše houkala: „Huu – Huu.“

„Chudinko, copak jsi v tom komíně hledala?“ Ptal se ustaraně zahradník. Opatrně vzal sovičku do náručí a odnesl ji k sobě domů.

Doma ji jemně čistým kapesníkem a vodou umyl saze z peří, ovázal popálená křídla a nabídl jí něco málo k pití a jídlu.

Sovička se v útulné, teplé chaloupce rychle uzdravovala.

Za několik týdnů už nebylo po spáleninách a zhmožněninách ani památky. Sova roztáhla svá mohutná křídla a zkusila, jestli již zvládne létat. Šlo to.

„Hurááá.“ Zaradoval se zahradník. „Jsi zdravá.“

Zahradník sovu vyprovodil ke dveřím. Byl smutný, že v chaloupce bude zase sám. Přál si, aby u něj zůstala. Jenže sovy jsou dravci a ne domácí mazlíčci. Proto měl velkou radost, že je sova v pořádku a může se vrátit domů. Jistě tam na ni čeká její rodina.

Sova zamávala křídly a odletěla za chaloupku měrem k ovocnému sadu. Zahradník jí zamával a do pruhované šály si otřel slzy.

Z dálky ještě uslyšel jak ho sovička zdraví: „Huuuuu – Huuuuu.“

Na jaře, když začalo všechno kvést a v trávě se objevily první sněženky a krokusy, šel zahradník zkontrolovat jabloně. Zda všechny přečkaly zimu.  Jaké bylo jeho překvapení, když na jedné z jabloní spatřil svou milou kamarádku sovu. Hlídala jabloně, aby je myšky a zajíci neokusovali. A za podzimních nocích hlídala a strašila každého, kdo by si jen pomyslel přijít loupit zahradníkovi sladká a šťavnatá jablíčka.

„Huuuuu – Huuuuu.“